Výchovné problémy

PRÁCE S DĚTMI, U KTERÝCH VIDÍME PROBLÉMY CHOVÁNÍ

Je dobré si uvědomit, že problémy s dítětem se mohou objevit ve všech rodinách, i v těch "slušných", kde se rodiče dětem dostatečně věnují a mají je rádi. Zejména tito rodiče se pak za problémy dítěte hodně stydí, mají pocit, že jako rodiče selhali,  často doufají, že se problém nějak sám vyřeší, nechtějí to nikde ventilovat - mají tendenci to "zamést pod koberec". Převezmou za chování dítě zodpovědnost a hasí každý jeho průšvih. Tím, ale nevědomky chování dítěte posilují, problém dítěte se rozhodně neřeší.

Děti, se kterými mají rodiče výchovné problémy, někdy nejsou schopny o svém problému mluvit nebo jej řešit, protože nevědí proč se jim děje, proč se tak chovají. Některé mají pocit, jakoby je někdo uvnitř ovládal, jiné nechápou proč se na ně rodiče zlobí, protože nemají dojem, že nějaký problém mají. Rodiče si často o svých dětech myslí, že jsou nezvladatelní, nechtějí spolupracovat, dělají jim to naschvál. Při rozhovoru doma, či u psychologů a jiných odborníků se mohou děti cítit nejistě, často raději vše rychle odkývají a slíbí, že už se budou chovat dobře. Ve skutečnosti jen chtějí vyjít rodičům vstříc nebo chtějí mít už prostě klid, někdy vůbec nechápou proč by měly něco měnit. Proto se pak stává, že rodiče nevidí žádný posun k lepšímu, začínají být zoufalí a bezradní.

Tyto děti často vnímají, že jsou špatné či nejsou dost dobré, stále jakoby něčím rodičům a lidem v okolí "lezly na nervy". Mají dojem, že je nikdo nechápe a on je většinou opravdu nikdo nechápe. My dospělí se na jejich chování díváme spíše ze své pozice a hledáme odpovědi na otázky Proč? Jak to, že krade? Vždyť jsme mu všechno dali a má na co si vzpomene. Proč potřebuje ještě víc? Jak to, že ubližuje? Vždyť se k němu nikdo nechová špatně, kde se to naučil?Jedno dítě můžeme mít bezproblémové a druhé "na zabití". Kde jsme udělali chybu? Rodičům pak často dochází trpělivost a jsou přesvědčeni, že se to nikdy nezlepší. Převážně v situacích, kdy se problém stupňuje, si nevědí rady a dávají dítěti jasně najevo, že takto tedy už NE! Dítě si ale většinou z jejich postoje vysvětlí, že ho rodiče nemají rádi. Na svůj problém / situaci se cítí samo a nepochopené. Pak se dostáváme do bludného kruhu a myslíme si, že jediným řešením je ignorovat (pokud to jde), "přísná ruka" nebo pošleme "nepovedené" dítě k odborníkovi či do výchovného ústavu, ať nám ho napraví.

Prosím rodiče, dříve než se začne situace s dítětem vyhrocovat, veškerou snahu vzdáte a "zlomíte nad dítětem hůl", vyzkoušejte všechny možnosti jak u sebe, tak u dětí :-).

Můj pohled na řešení:

Velmi dobré zkušeńosti mám v těchto případech s harmonizací energetického systému dítěte pomocí práce s energetickými drahami a díky NLP a metodám energetické psychologie. Řešením je doplnění energie v energetických drahách, které vykazují dlouhodobou prázdnotu - kyo. Tam vidím hlavní příčinu nerovnováhy - problému. U těchto "problémových" dětí jsou tyto dráhy někdy až "zamrzlé" a není se vůbec čemu divit, že mají či u nich vidíme takové problémy. Samozřejmě, že se pracuje i na drahách jitsu - plnosti. Plnost je ale již důsledkem nadměrné prázdnoty. Aby byl výsledek práce s dítětem / rodinou trvalý, je důležité "nasycování " dítěte, a to jak po stránce psychické, fyzické, ale i energetické. Teprve pak dítě nemá potřebu, i třeba podvědomou, reagovat / chovat se z našeho pohledu nepřijatelně. Přestane, ne protože se to NESMÍ / NEMÁ, ale protože NECÍTÍ POTŘEBU v tom pokračovat! Více o práci na energetických drahách viz Zen shiatsu.

Proto žádám každého rodiče, nesuďte dítě, že se nějak nezvladatelně chová, nemá smysl se na něj zlobit. Každým dalším zážitkem, kdy se dítě cítí nepochopené, se problém zvětšuje a prohlubuje. Vždy začnu pracovat nejprve s tím, komu problém nejvíce vadí, většinou jsou to rodiče. Cílem je, aby rodič byl v pohodě, ustál situace v rodině a bezpodmíněčně přijímal dítě i se všemi jeho problémy. Výsledkem společné práce není, že je rodičům chování dítěte najednou lhostejné, nechají dítě dělat co chce a jen přihlíží. Rodiče získají více energie pro sebe a své dítě, ale hlavně velice brzy zjišťují, že situace doma se začíná najednou pomalu lepšit. Je to tím, že dali prostor ke změně. Ke změně u sebe, která se projeví postupně i u dítěte :-).

Proto vždy ráda říkám:" Já nejsem odborník na vaši situaci, to vy rodiče jste odborníky a ti, co mají v rukou ten kouzelný proutek."

Od vás vše vychází, ale tím nemyslím, že jste viníci :-). Děti si brzy všimnou, že je doma příjemnější atmosféra, cítí se líp a jsou často během krátké doby i ochotny komunikovat / spolupracovat. Takže pak pracuji i s nimi, pokud je to ještě potřeba. Práci na těle - energetickém systému přijímají děti velice dobře. Vítají, že nemusí o ničem mluvit a přesto se jejich problém řeší. Často se ale stává, že už  při první konzultaci cítí důvěru a svěřují se se svým trápením. Takže se spolu zaměříme i na kontrétní potíže pomocí TKDM, NLP a technik energetické psychologie. Prvotním cílem konzultací ale stále zůstává - doplnit prázdnotu, aby zlepšení či vyřešení problému dítěte mělo trvalý charakter.

Pro názornost uvedu přehled možných psychických projevů ve stavu KYO (prázdnoty) a JITSU (plnosti):

stav KYO - pocit zklamání, strach, zlé předtuchy, nedůvěra, rezignace, deprese, dožadování se porozumění a soucítění, potřeba pozornosti, lásky, blízkosti, pocity stálého nedostatku, melancholie, vnitřní smutek a osamocení, "odpojení od sebe i druhých", plachost, ostýchavost, neprůbojnost, nedostatek iniciativy, váhavost, nerozhodnost, sklíčenost, apatie, otupělost, nesoustředěnost, špatná koncentrace, pesimismus, nízká sebehodnota a sebeláska, stav "bez jistry - bez života", nechuť k životu ...

stav JITSU - emoční přecitlivělost ve vztazích, pocit přetlaku, výbuchy hněvu, potlačená zlost, agresivita, netrpělivost, přehnaná ctižádostivost, impulzivnost, znepojenost, přílišné vzrušení, hysterie, nevhodný smích, nutkavé chování, sebelítost, útlak, žárlivost, podezřívavost, mentální neklid, nadměrná ostražitost, manické deprese, výčitky svědomí, neschopnost "nechat odejít" ...

Rodiče často prošli se svými dětmi různými terapiemi. Ti co nevidí žádné nebo jen malé výsledky, jsou už skeptičtí k dalším metodám / přístupům. Naprosto je chápu, proto zde, pro lepší představu, uvedu dva příklady nejčastějších problémů v rodinách ze své praxe, se kterými si rodiče neví rady a mají pocit, že se to nedá řešit. Věřím, že po přečtení všem rodičům svitne naděje, že se může situace doma brzo změnit :-).

 

PŘÍKLAD ŘEŠENÍ PROBLÉMU, KDYŽ DÍTĚ BERE VĚCI / KRADE:

Chování dítěte - tajně bere věci doma - např. jídlo, pamlsky, brzo i peníze, časem to samé i ve škole či jinde. Schovává, tají, lže, zapírá, má stálý pocit, že nemá dostatek - někdy i nevědomý, a tak kolikrát ani neví proč to dělá. Cítí, že trápí rodiče, obviňuje se, nemá ze sebe a svého chování dobrý pocit a raději by nebylo na světě (rodiči toto nemusí být vnímáno). Touží po pozornosti, lásce, důvěře, ale každým dalším průšvihem ji u rodičů ztrácí, a proto ji později hledá jinde, "kupuje si" kamarády - když nemá dost peněz, začne krást i pro ně.

Chování rodiče - snaží se dítěti dodat vše co potřebuje a nasytit veškeré jeho potřeby jak po hmotné stránce - dostatek  jídla, pamlsků, oblečení, hraček i peněz, tak také po stránce citové - věnuje se mu maximálně, dává najevo lásku, dostatečnou pozornost, přijetí. Naslouchá mu, snaží se o pochopení problému, netlačí na něj, dává mu protor. Ale také vysvětluje, že se to nemá / nesmí a hlídá, kontroluje, nedůvěřuje, má strach co se zase na dítě provalí. Propadá zoufalství, za dítě se stydí, přemýšlí, kde udělal chybu a obviňuje se, později při dlouhodobých problémech dítěte rezignuje.

Pokud rodič vydrží, zvládne ustát i velké průšvihy a dítě přijímá za každé situace, poskytuje mu stálou oporu, důvěru, bezpodmíněčnou lásku a nic dítěti nevyčítá, naslouchá mu, zároveň nepřebírá za dítě zodpovědnost a je důsledný, tak se dítě po čase zklidní. Toto vědomé pozitivní nastavení rodiče umožní i přirozené dosycení energetického systému, protože je s dítětem propojený. Harmonické "neviditelné energetické propojení" je velmi důležité, směřuje k trvalému dosycení a naplnění dítěte po všech jeho stránkách. Dítě  přestane krást, protože již nemá potřebu nějakého nedostatku. Cítí se naplněné, přijímané, respektováno a to samé umí projevit i vůči okolí.

POZOR: Harmonické energetické propojení není, že energii rodič dítěti dává! To se naopak nevědomky stává, když rodič dítě nepřijímá, příiš se o něj bojí, bojuje s ním - s jeho problémem nebo dítěti vše dovoluje a promíjí. Toto nikam nevede a není se čemu divit, že jsou rodiče brzo "vyšťavení" a vzdávají to.

Můj přístup při konzultacích:

Nejdříve pracuji s rodičem, aby nevědomě problém dítěte neposiloval svými strachy, obviňováním, neustálým přemýšlením a hledáním řešení. Pracujeme spolu také na tom, aby si zvýšil množství energie, mohl být dítěti i v tak těžkém období oporou a uměl s ním zdravě komunikovat. Zaměříme se určitě i na nefunkční zažitá přesvědčení, ze kterých často jeho chování k dítěti a přístup k řešení problému vyplývá. To vše napomáhá obnovit zdravé energetické propojení mezi dítětem a rodičem. Často stačí k vyřešení problému dítěte, když se pracuje jen s rodičem. To, že se rodiči něco nelíbí a dává to dítěti (i nevědomky) najevo, způsobí tlak na dítě a to reaguje také tlakem - buď směrem ven nebo vůči sobě. Naopak s přijetím dítěte tlak postupně mizí. Dítě má konečně možnost / prostor ke změně. Cítí se pochopené a chápe pak i rodiče.

Pracovat mohu nejen s rodičem, ale i s osobou, se kterou má dítě vztah a problémy či chování dítěte jí vadí, plně je nepřijímá. Vzájemné energetické propojení vzniká v jakémkoli vztahu např. žák a učitel, dítě a pěstoun ...

Princip práce s dítětem:

Vycházím z toho, že ať už dítě dělá cokoliv, není špatné a není to jeho vina, tudíž nejde dítě ani ničeho špatného zbavit, dítě se potřebuje zklidnit, uspokojit základní potřeby na všech třech úrovních a pak jeho projevy "špatného" chování vymizí samy. Zároveň potřebuje důvěrné prostředí, aby mělo možnost uvolnit potlačené emoce. Pracuji samozřejmě i s jeho zažitými přesvědčeními, s tím co se mu na rodičích, na celé situaci nelíbí apod. Dítěti plně naslouchám, nevyvracím mu jeho přesvědčení, ale ani je nijak neposiluji. Jsem v pozici nezávislého průvodce, který mu pomáhá najít cestu z "problému" ven.

Úroveň fyzická - fyzická vědomá přítomnost, vědomý dotyk.

Úroveň psychická - porozumění, naslouchání, vědomá pozornost, empatie, důvěra, snaha o pochopení problému, podpora. Dávám prostor pro vědomí jedinečnosti, důležitosti dítěte a převzetí zodpovědnosti za svoje chování. Dítě potřebuje cítit vedení, ale i zároveň mít prostor pro nalézání svých jedinečných řešení, tím je vtaženo do hry a spolupracuje.

Úroveň energetická - zejména tonizace (nasycení) prázdných míst v energetických drahách - postupné snižování energetického deficitu, uvolnění energetických bloků - plných míst v energetickém systému dítěte, aby energie mohla volně proudit. Pracuji dle aktuálního stavu, postupně na jednotlivých drahách. Je vhodné, aby domácí prostředí dítěte bylo již alespoň z části harmonické (dítě začali rodiče přijímat), jinak se účinek práce na drahách brzo vytrácí a harmonizace trvá zbytečně dlouho. Proto je opravdu důležitá spolupráce i s rodiči dítěte.

 

PŘÍKLAD ŘEŠENÍ PROBLÉMU, KDYŽ SE DÍTĚ CHOVÁ AGRESIVNĚ, NADÁVÁ A NIČÍ VĚCI:

Chování dítěte - dítě reaguje nepřiměřeně i na maličkosti, "vyskakuje jako čertík z krabičky" :-), vzdoruje, jde hned do opozice. "Nevidí, neslyší", mluví sprostě, ubližuje dětem / lidem v blízkém okolí, buď jim "schválně" něco ničí, vezme nebo je fyzicky napadá, trestá tak rodiče a sourozence, ikdyž je má rádo - vlastně trestá samo sebe. Další možností je, že obrátí agresivitu rovnou vůči sobě - např. zničí si svůj nejlepší výkres, rozdupe oblíbenou hru, škrtí se, bouchá do hlavy, mlátí sebou o zem, nadává si. Ve vážných případech se řeže nožem apod. Nejdestruktivnější forma chování je potlačování emocí - dítě jakoby svoje rozbouřené emoce, zejména hněv  "spolklo" a tudíž se vše, co jsem popisovala výše, děje uvnitř jeho samotného. Mnoho dětí ani neví, proč tak reagují, kde se v nich bere ta zlost, nenávist a strach. Potřebují v těchto chvílích, zvláště v těch vyhrocených, cítit lásku, pochopení a oporu, bohužel se jim tohoto málokdy dostává. Dítě vycítí, že není přijímané a jeho reakcí je také nepřijetí - sebe, druhých i situace.

Chování rodiče - snaží se s dítětem, když je v klidu promluvit, vysvětlit mu, že ubližovat se nesmí. Ujišťují dítě, že ho mají rádi. Pokouší se pochopit proč tak reaguje, vyhodnocují situace a hledají příčiny, spouštěče tohoto chování. Když se "to děje" učí ho jak uvolnit vztek např. bouchání do polštáře, dupání, vykřičení, uvolnění sportem apod. Bohužel se dost často stává, že se rodiče nevydrží dívat na chování dítěte a "vybuchují", na dítě křičí, rozdávají tresty, nařizují, dítě umlčují ("Teď mluvím já, tak poslouchej a dělej co říkám!"), snaží se o důslednost a nastavení hranic, ale "tvrdým" způsobem. Dost často i své dítě fyzicky nebo psychicky trestají. Využívají své současné převahy. Když tyto situace dítě zažívá opakovaně, tak následné ujišťování, že ho mají rádi, se míjí účinkem. Dítě rodičům nevěří, cítí že ho nepřijímají a s každým jejich nezvládnutým chováním se v tom bohužel utvrzuje. Je pochopitelné, že pokud jsou doma neustále vyhrocené chvíle, tak už rodičům "ujedou nervy" a reagují  nepřiměřeným způsobem. Bohužel to pak ale vede k prohlubování problému. Celá rodina se dostává do bludného kruhu a vypadá to, že není cesta ven.

Můj přístup při konzultacích:

Nejprve začnu pracovat s rodičem. Už jen myšlenky typu - "Dítě se nám nějak nepovedlo, je to spratek, dělá nám to naschvál, nejraději bych ho vyhodil z baráku..." nebo "Já už nevím jak dál, mám toho už dost, mám strach kam to až povede, co z něj / z ní vyroste, co si o nás lidi pomyslí..." k vylepšení situace nevedou. Stačí, že si to rodič jen myslí! Proto s rodiči projdu všechny tyto myšlenky, zažitá přesvědčení a očekávání. Nehodnotím co je dobré a co špatné, neodsuzuji je za žádné myšlenky a činy. Rodičům se uleví, nejen proto, že pustí plno nefunkčních myšlenek a přesvědčení a získají tak ztracenou energii, ale vítají oporu a vedení. Sami si totiž už kolikrát přestávají věřit, pochybují o sobě a litují, že si děti "pořídili". Moje práce s nimi tedy spočívá i v podpoření jejich rodičovských schopností a kvalit. Pracuji s nimi také na harmonizaci energetického systému, aby se problém řešil do hloubky jako celek.

Princip práce s dítětem:

Každého dítěte si vážím, že je ochotné se na své potíže podívat a řešit je. Že převzalo plnou zodpovědnost za své chování. Nepřistupuji k němu  jako k "porouchanému", ono dobře ví, že se tak chovat nemá. V žádném případě dítěti nedomlouvám. Všímám si naopak jeho kladných stránek. Někdy jsou ze začátku i z mého pohledu skoro neviditelné. Věřím, ale že je má. To, že je hned moc nevidím, je jen můj pohled :-). Proto dítě nesoudím, nehodnotím, přijímám ho takové jaké je. Dítě to cítí a uvolní se. Velice brzy přestane být ostražité, vytvoří se vzájemná přátelská atmosféra a pomalu se začne svěřovat se svými problémy. Tak jako v případě krádeží a jiných problémů, zaměřím se na uspokojení potřeb dítěte na všech třech úrovních.

Úroveň fyzická - fyzická vědomá přítomnost, vědomý dotyk.

Úroveň psychická - porozumění, naslouchání, vědomá pozornost, empatie, důvěra, snaha o pochopení problému, podpora. Dávám prostor pro vědomí jedinečnosti, důležitosti dítěte a převzetí zodpovědnosti za svoje chování. Dítě potřebuje cítit vedení, ale i zároveň mít prostor pro nalézání svých jedinečných řešení, tím je vtaženo do hry a spolupracuje.

Úroveň energetická - postupné snižování energetického deficitu nasycováním prázdných míst v energetických drahách, důležité je také uvolnění přetlaku a to nejen prací na drahách, které jsou plné, ale hlavně v krizových situacích. Proto dítě učím, jak si v těchto situacích může pomoci, díky jednoduchým technikám energetické psychologie a dechovým, uvoňujícím energetickým cvičením. Dítě se učí spojovat se se svými fyzickými pocity,  emocemi a potřebami. Brzo se umí přijímat  takové jaké je a díky tomu se pak ve stresových situacích zvládne postavit samo za sebe, ale již ne na úkor někoho jiného.

Důležité ale je, aby se pracovalo zejména na dosycení a vzájemném energetickém propojení. Některé terapie a praktiky rodičů jsou zaměřené hlavně na uvolnění přetlaku a komunikačních dovednostech. To není nijak špatné. To, že se dítě naučí se svou výbušnou povahou žít a má ji pod kontrolou, vnímám ale také za veliký úspěch.  Z mého pohledu to však může být zdánlivý trvalý výsledek. Za trvalý výsledek považuji, kdy dítě nemá potřebu se vzpouzet a reagovat nepřiměřeně. Obnoví se mu postupně trvalý zdravý vztah a komunikace k sobě samému, ze kterého vyplývá i zdravý vztah a komunikace k ostatním lidem. Ve stresových situacích reaguje přirozeně přiměřeně, je spojený se svými pocity a pokud se něco objeví nad rámec jeho běžného stresu, nebojí se toho, protože s tím umí vědomě pracovat. A to je mým cílem :-).

V žádném případě nekomentuji výchovné praktiky rodičů, nesoudím je a neradím, jak jinak. Mým cílem je pomoci rodině "vymotat se z bludného kruhu" tím, že rodiče a děti  převezmou za situaci zodpovědnost a na řešení si přijdou sami. Všem zúčastěným jsem oporou a průvodcem.

Někdy se setkávám s rodiči, kteří vidí problém u dítěte a trvají na tom, že přece to dítě se má měnit. S ním se má hlavně pracovat (ten dělá ty problémy). Tudy ale cesta nevede, zejména když si dítě problém neuvědomuje a tudíž nemá zájem ho řešit. Proto jak uvádím již výše - pracuji nejdříve s rodičem dítěte nebo s tím komu ten problém dítěte vadí, koho trápí a zatěžuje! V rodině (v jakékoliv skupině - např. škola, ve vztahu s druhým) nejsme za jednotlivce, ale jsme vzájemně propojení a proto se problém řeší nebo v případě jen stěžování a "ukazování prstem - to on dělá ten problém", bohužel prohlubuje.